Tmavé Light

Underground

Léta páně 2016, v zimních časech, jsem založil první generaci Hateminera. Ačkoliv jsem měl zkušenosti z dob dřívějších, a to dokonce z prvního roku existence Minecraftu, byl pro mě Hateminer krokem do neznáma. Dříve jsem hostoval server pro kamarády, když byl nějaký problém, tak se to vyřešilo tím, že jsme hru nějaký čas nehráli. Čas problémům pomáhal. Technické řešení bylo ale do jisté míry jednodušší – veliké nadšení dávalo vzniknout mnoha pluginům, návodům a technickým řešením. Navíc, co se tehdy mohlo posrat? Největší záser byl upgrade TMI, když přišla vlna.

I doba mi přála, a v malé komunitě majitelů serverů šlo vše po másle. Všichni si radili, pomáhali, rovnou si i posílali hotová oprávnění a další technická řešení. Dnes je tomu jinak, a v době, kdy jsem zakládal Hateminera, byla už těžká konkurenční doba, kdy se našla hrstka pomocníků. Dodnes si pamatuji na to, že mi práva udělal borec, který si tam udělal svou božskou skupinu srovnávající se s admin právy. Později tam přidal i kamarády, a já marně hledal někoho, kdo givuje itemy a staví z diamantů. Po zjištění jsem si práva udělal sám, ale takový bordel jsem ještě neviděl. Postupem času se začalo vše nabalovat, byla tam práva i na nefunkční pluginy, a někdy jsem tam dal veškerá práva i obyčejným hráčům. Jako zlatým hřebem bylo, když jsem omylem místo dřevěných nástrojů dával veskrze plugin novým hráčům diamantovou postroj.

Pamatuji si však na to, jak jste mi pomáhali. Když jsem řekl, že by se hodil nějaký jednoduchý spawn, druhý den jsem dostal schematic stylového spawnu. Když jsem napsal, že potrati nevydrží déle než deset minut na serveru, tak jste hned začali stavět atrakce. Když jsem řekl, že by to chtělo arénu, kde bych rozdrtil Gladose, za několik dní už byla na serveru. Těch nespočet prokecaných hodin, ta vaše trpělivost, když byl nějaký problém a já byl na serveru ožralý do sraček a byl jsem rád, že jsem vás omylem nevymazal z whitelistu.

Také nezapomenu na vaši vřelost. Sice jsem postavil „hrad“ (své sídlo na první generaci serveru), který vypadal jak prosklený Černobyl, a stejně vám to nevadilo. Dobře, možná za to trochu může Mordor v blízkém sousedství. Jistě si pamatujete na veliký hajzl, nedokončenou pyramidu nebo vše z coblu polité lávou. Uráželi jsme den, co den nováčky, kteří si náš server spletli s družinou. Rád jsem si z lidí dělal prdel, posílal na ně moby nebo je podkopával, obestavoval nebo teleportoval na místa, kde nikdo být v survivalo opravdu nechtěl.

Jak to vše začalo

Když jsem zakládal svůj úplně první server, nemělo dlouhého trvání, a mnozí hráči se trhli. Vzali si mapu a postavili svůj vysněný projekt na mé mapě. Já měl střídmější plány, za to reálné. A docela mi to chybělo, ale strach, že zase budu všechny srát s tím, že chci čistý survival bez připravených dolů, miniher, různých RPG systémů, byl silnější. Kdo by to hrál? Kde bych vzal hráče? No, a nastal rok 2015, kdy jsem v opilosti založil Hatera. Mé magnum opus. Čísla docela rostla, zejména poté, co jsem poznamenal, že autor Fakty CZ/SK je idiot. Během jediného dne jsem měl tisíc liků na stránce. Zjistil jsem, že mezi nimi jsou i vášnivý hráči. Pro mou smůlu ale buď s hraním přestávali nebo naopak začínali. Nechtěl jsem však dělat reklamu hned na začátku existence stránky, mou filozofií bylo je a bude, že reklama je zlo a do mých projektů nepatří, i kdybych na tom měl i prodělat.

Jednou jsem přišel z hospody… nedalo mě to, nadhodil jsem na Haterovi téma Minecraft, krátce jsem popsal svou vizi a… a za pár dní server opravdu existoval. Nešlo o peníze, nešlo o žádné zvětšení brandu, jednoduše jsem chtěl hrát s dalšími Minecraft a zároveň jim garantovat nějakou kvalitu. A hlavně, má povaha by mi nedovolila vytvářet nějaké hodnoty značce, která mi nepatří. Když se podívám na dnešní majitele serverů, tak je to slušné dementárium – moloch, který příliš nereaguje na požadavky některých skupin hráčů. Za nejvtipnější považuji lidi, kteří nemají jasnou vizi a ptají se ostatních, jaký server mají založit a co by tam mělo bát… a výhradně to končí typických survivalem se stejnou směsí pluginů. Pokud mají stránku, tak většinou na doméně druhého řádu, většinou je to šablona, kde nic nefunguje a kde jediným textem je u kategorie DONATE nebo V.I.P. A název? To bylo jednoduché, H bylo hlavním písmenem. Sice H jako Hovno, ale H také jako Hater. Název byl asi za minutu venku, nesral jsem se s tím jak s negramotnými hráči.

Trnitá cesta a vystřízlivění

Server jsem vedl ve stejném duchu jako Hatera. Jednou jsem vám na Facebook napsal: „Hej kundy, přestaňte šňupat a pojďte hrát“, podruhé zase: „Negři, pojďte otestovat server“ nebo: “Pojďte budovat říši, chlastat můžete i u počítače”. Častoval jsem vás různými přezdívkami, v chatu jsem si z vás dělal prdel, občas ukápla slzička… doufám jen v ní, někdy jsme si zase řekli, že jsme nerozluční jak Adolf Eichmann s židy. Stavěli jsme na serveru koncentrační tábor, jindy zase dům pro nováčky. Vytvořil jsem sic malou, ale velmi fungující a skvělou sektu Haterovu. Nic ale netrvá věčně. Pro mě jako studenta bylo těžké dávat tolik peněz do fungování serveru… stačilo, že jsem staré benzínové odrážedlo a přítelkyni.

Bylo mi zle z mého podbízení, zároveň jsem byl frustrovaný, že financování ze začátku bylo tristní. To přišlo až ke konci první éry Hatemineru, kdy jsem osobně vyhořel a o server se nějakou dobu nezajímal. Ano, dokonce jsem zapomněl zálohovat server, a když jsem to udělal, tak zálohoval jsem na disk, který zrovna odešel. Zbyl mi tak pár měsíců stará záloha, kde chyběla podstatná část úžasné práce hráčů a builderů. Z dnešního pohledu to beru za osobní prohru, kdy odešla značná část úspěšných hráčů, a už se mi nikdy nepodařilo přilákat nazpět. Upřímně, když jsem zjistil, že jsem zapomněl zaplatit server, a zjistil jsem to pár hodin po poslední možnosti získat aktuální zálohu serveru, vzdal jsem to. Tuto smutnou novinu jsem téměř nedokázal nikomu říci. Pamatuji si, že když jsem to zjistil, tak jsem téměř hodinu seděl u PC a nic nedělal, pak si vzal hrst Neurolu a začal psát na podporu, hledat poslední zálohy v PC. Vím, že jsem si poté řekl, že už nikdy server nezaložím, že jsem to totálně posral, a že odejde i zbytek věrných.

Jak to mohlo dopadnout

Hateminer mohl vypadat úplně jinak. Ještě před smazáním serveru první generace jsem koketoval s myšlenkou, že přesedlám na creative a vytvořím server čistě pro buildery. Již jsem ručně vytvářel mapu v mapových editorech tak, jak to bývá u jiných builder projektů. Dokonce jsem začal přemýšlet nad mapou jako nad funkčním světem, který bude plný misí, RPG prvků a mapa se bude postupně rozrůstat o další zákoutí, které budou vyprávět svůj příběh. Držel jsem se toho dost dlouhou dobu, než jsem vystřízlivěl. Najednou jsem neměl nikoho, kdo by do toho šel se mnou. Najednou se zdál tento nápad neproveditelným a věru, práce by to byla na několik let. Myšlenka luxusní, ale vybral jsem opět cestu nejmenšího odporu.

Dal jsem hráčům survival, ale „schizofrenní“ verzi, která je tu s námi dodnes. Jakmile se hráč začne nudit, může si zažádat o buildera, a pokud na to má, je mu vyhověno. Nicméně mapa neodpovídá mým představám o ideálním MC světě. Jednu dobu jsem byl téměř rozhodnutý, že manuálně současnou mapu přizpůsobím a vytvořím z ní na pohled realistický kus země, kde každý kousek vypráví svůj příběh. Čas však plynul a s tím i stále větší hustota budov na mapě. Má hlava přišla tudíž s další fází, kdy základní mapa bude manuálně vylepšena o hory a různé průsmyky mezi stavbami, a okraje budou již zcela manuálně vytvořené.

Později jsem se tohoto konceptu také vzdal a přijal za své myšlenku, že i stavění na základní mapě není špatné. Uznal jsem, že jsem vždy dělal survival servery, leč za každého buildera jsem i tak rád. V pozdější fázi našeho serveru jsem pomýšlel nad světem, kde by stavby měly svůj účel a smysl, nyní však chápu, že se tyto dvě věci mohou doplňovat. Sice Hateminer nebude nikdy stoprocentní výkladní skříní, na druhou stranu jsem velmi rád, že si u nás může svobodně stavět. V případě, že by tomu tak nebylo, byl by to uzavřený server, kde se stavby schvalují a dříve či později by se asi dostavilo vyhoření více lidí.

Avšak vím, že právě za tím stojí lidé tvořící zajímavou partu lidí, takovou, kterou jsme měli dříve. Již nejsem schopen takovou partu udržet sám, neboť už mi není dvacet a musím dělat i něco jiného, než vysedávat na serveru a u toho šňupat ztvrdlou neidentifikovatelnou hmotu z kláves a myši. Nyní je v řešení tematické stavby se zajímavostmi uvnitř a kopírování některých staveb ze starého serveru.

Děkuji všem hráčům, zejména těm, kteří věnovali kousek svého života, a opravdu speciální dík patří Gladosovi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.